Leden 2015

Mango

31. ledna 2015 v 21:09 | Pimouch&Včemed&Jamar |  GAYVZOR
Když nemáš nic, máš všechno.







Zakázání vyskakovacích semen

25. ledna 2015 v 22:31 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Zakázané ovoce - to je moje.
Vše, co mám zakázáno, dělám nejraději, je to totiž moje oblíbená činnost.
Když jsem byl ještě malý kluk, moje matka mi zakazovala si nechat narůst knír, a právě proto jsem nosil falešný. Zasazoval jsem si do něj malá hagridí semínka a poté mi z něj vyrůstaly neuvěřitelné květiny.

Internetové zoufalství

18. ledna 2015 v 18:18 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Myslím, že toto téma je velice blízké nám všem, nemám pravdu? Život bez internetu si dovedu velice živě představit, ale raději to nedělám, protože by mi ukápla velká hagridí slza.
Internet používám každý den, ačkoliv si to ani pořádně neuvědomuji, dělám to automaticky. A navíc, nebýt internetu, nikdy by nevznikl tento blog a vše, co bych napsal, by se muselo vydávat v knihách a proutěných galoších, a jen velice malá skupina lidí (asi jako vy) by mělo tu čest si mé víceméně hagridovsky zaměřené články číst.


Tajemný osobák

5. ledna 2015 v 22:11 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Tajemná osoba je většinou osoba neznámého pohlaví - prostě osůbka, která kolem sebe vzbuzuje jedinečnou a tajemnou atmosféru. Téměř nic o této osobě nevíme a někdy ji ani nikdy nespatříme, pouze zahlédneme její kradmý stín.

Jednou, kdysi nedávno (asi před 10 lety) jsem měl potěšení takovouto tajemnou osobu potkat, ale jak se později ukázalo, nebyla to tajemná osoba, ale můj dlouho ztracený adoptovaný jeliman, který mě pronásledoval, když jsem se v podvečer procházel ve sněhových vánicích. Tedy domníval jsem se, že je to on, protože jsem svého čistě osobního jelimánka nikdy neměl.

Já osobně jsem také tajemná osoba - alespoň pro mne samotného, a možná i pro několik dalších tajemných osob. Když se podívám do zrcadla, vidím sice sebe, ale přijde mi to, jako bych to ani nebyl já. Také často nacházím tajemné osůbky na fotkách, které jsem vyfotil a netuším, jak se tam dostaly, protože když jsem tyto fotky fotil, nebyly tam.
Den před tímto dnem (v noci) jsem měl pocit, že jsem zahlédl nějakou velkou postavu u mě na dvorečku, ale nejsem si jistý, jestli to nebyl jen sen. Ta tajemná postava mi totiž velice silně připomínala pana Hagrida, ale to přece není možné... nebo ano? To posuďte sami.



Když Smrt přijede do města

1. ledna 2015 v 14:56 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Dnes jsem měl o něco míň Hagridovskou náladu, tak doufám že nezklamu.

Smrtka nosí dlouhý plášť
není v ní nic víc než zášť
Když si zpívá, zuby cení,
nic hezkého to však není.

Vplete se Vám do života,
zbude z Vás jen černá hmota.
Pak si drápy nabrousí,
chtíč po práci ji však rdousí.

Nevydrží chvíli v klidu,
a už po ní není vidu.
Není vidu ani slechu,
už má v moci další blechu.

Po práci odjede z města,
byla tam však dlouhá cesta.
Zastaví se na molu,
a už má další mrtvolu.

Smrt tu nemá nikdo rád,
všichni si s ní bojí hrát.
A ti, kdo se odváží,
a své rozhodnutí nezváží,
stanou se jejími otroky,
Smrtka je nahází do stoky
- všechny do jednoho.


Útěk před Smrtí o Vánocích

Souboj se Smrtí

Smrtka vrací úder