Březen 2016

Hagridí můry

12. března 2016 v 1:40 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridí specialitky
Také míváte za závěsy komunistické barvy gigantické můry o rozlišení 800x600 pixelů? Pakliže ano, jsou to můry z odrůdy hagridovitých a sám Hagrid je vyšlechtil na svém macatém prameni chlupů na jednom místě svého těla. O těchto "hagridích můrách" jste dozajista ještě nikdy neslyšeli, avšak určitě se vám o nich jednou bude zdát, jak se vám vkrádají do ne příliš měkkého spánku a ovládají vaše sny, takže ve vašich snech převládají muži, kteří buď jsou, nejsou, vypadají anebo se chovají jako Hagrid. Zaženete je jedním douškem vody z tureckého záchodu, pokud by jste o to měli zájem. Na druhé straně jsou to ale velice milí, příjemní a zapáchající společníci, vhodní především na ranní partii šachů.
Tyto můry mají jedno vsáklé placaté oko, polité hořícím voskem a mezi stehny se jim honosí miniaturní prdel s obličejem Hagrida. A víte, co je na těchto světově proslulých můrách to nejlepší? Existují pouze v mé hlavě (Možná i ve vašich).


Líbající

Komediohagromat

9. března 2016 v 21:04 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Abych nějak začal, chci říct, že život je jako na běžícím pásovci. Každý život je jedinečný, dává nám spoustu možností, ale moc se v něm orientovat nedá. Já se ve svém životě neorientuji vůbec a neuvědomuji si co dělám. Někdy sedím na špičce seschlého jehlanu, jindy zase v kupce hovězího guláše, aniž bych věděl, jak jsem se tam octl. Často lituji toho, že jsem za celý svůj promarněný život nešlápl do vosího hnízda, ani se nepomiloval s deseti muži za jediný večer. Z čehož plyne - život není komedie, musíme si z něj komedii udělat, abychom z něj nezešíleli.

V ovesné kaši lze nalézt nejen moudro, ale i porozumění. Musíte jen hledat hluboko a přitom se nespálit. Uvidíte-li malý chrámek z vykostěných hus, poznáte toho správného gurmána života. Poví Vám všechna tajemství vesmíru a zhudební Vám vaše nejistoty do jediného verše. Bude z Vás nový člověk a zapomenete na svoji minulost, která se skládala vždy jen z jediného doušku naděje.

Přeji úžasně úchylný zbytek dne.

Vaše veličenstvo - Hagridí Sosák

XXX


Zamčenina

2. března 2016 v 18:41 | Pimouch&Včemed&Jamar |  Hagridovi gaymatička
Ve svém domě mám několik dveří, které jsou zamknuté, ale jen jedny jsou zamknuté Hagridím paklíčem, jenž vlastní pouze sám mocný a macatý Hagrid. Tudíž jsem je nikdy nemohl otevřít, poněvadž Hagrouš se jen tak nedá. Ovšem dnes jsem si naplánoval, že ho dostanu svým jedinečným intelektem žáka první třídy školy pro malomocné. Pozval jsem ho na pozdější snídani (v 5:01,98) a do čaje mu přimíchal švestkovou omáčku.

Hagrouš ho vřele přijal a svými malichernými tlustými válečky si nedopatřením čaj vylil do zátylku. Už jsem jen čekal, až mu budou z uší kapat dinosauří vejce. V tu chvíli jsem si obmotal suchý zip kolem své zarostlé mužnosti a přilepil si na něj obrázek vepře. Vejce jsem nachytal a pečlivě přebral, později jsem z nich vyrobil výbušné semeno, které mě vystřelilo až k oněm zamčeným dveřím. Dveře se mi podařilo otevřít ušním mazem, který jsem si schovával jako dárek pro svoji mrtvou tchýni.

Oči jsem měl vytřeštěné dokořán, jelikož se přede mnou rozprostřela místnost obložená koženými sedadly. Uprostřed místnosti ležela páchnoucí mrtvola dědka farmáře. Když jsem k němu přistoupil blíže, spatřil jsem že něco silně svírá ve svých kostnatých pažích olezlými červeným mechem. A byl to právě ten klíč, který jsem tak dlouho hledal. Mrtvolu jsem si vzal domů jako suvenýr a hlavu dědka použil jako květináč.